O Litomyšli mluví poprvé Kosmova Kronika česká. V zápisu o roku 981 se o ní zmiňuje jako o pomezním hradišti slavníkovského území. Zde, na Trstenické stezce, která spojovala Čechy s Moravou, byl ve 12. století založen premonstrátský klášter a pod ním, v říční nivě, se rozrůstala osada, zárodek budoucího města. Litomyšl obdržela městská práva v roce 1259 od krále Přemysla Otakara II. Význam města ve středověkém českém státě potvrzuje založení biskupství. Biskupové sídlili na místě bývalého kláštera od roku 1344 až do husitských bouří, kdy byl jejich palác i s výstavnou katedrálou P. Marie dobyt a pobořen.

V následující době, kdy Litomyšl spravoval rod Kostků z Postupic, se město stalo útočištěm Jednoty bratrské, sídlem bratrského biskupa a bydlištěm mnoha významných vzdělanců – členů sboru. Byla zde také založena jedna z nejstarších tiskáren v Čechách. Už v roce 1547, po neúspěšném stavovském povstání, však páni z Postupic Litomyšl ztratili a jejich chráněnci museli postupně město opustit. Panství získal roku 1567 jeden z nejmocnějších českých šlechticů – Vratislav z Pernštejna. Ten o rok později začal na místě zchátralého hradu velkoryse stavět nový palác. Italští stavitelé (G. B. Aostalli a U. Aostalli) dokončili za 14 let renesanční zámek s arkádovým nádvořím, vyzdobený sgrafity na všech průčelích i štítech.

I město se proměňovalo. Původní dřevěné budovy na náměstí, postavené na úzkých gotických parcelách a od dob Kostků z Postupic opatřené podsíněmi, byly ohrožovány častými požáry. Proto byly postupně nahrazovány kamennými stavbami. Zachovaným dokladem měšťanského renesančního domu je takzvaný dům U Rytířů (čp. 110), postavený kameníkem Blažkem ve čtyřicátých letech 16. století.

Pernštejnské snahy o rekatolizaci Litomyšle, pokračující i za doby třicetileté války, vyvrcholily v činu Vratislavovy vnučky Frebonie. Ta v roce 1640 přivedla do Litomyšle školský řád piaristů, nedávno založený, a poblíž zámeckého návrší pro něj nechala postavit kolej, školu a kostel. V první čtvrtině 18. století se piaristé dočkali nového chrámu (kostel Nalezení Sv. Kříže) i školní budovy (dnešní muzeum), postavených podle plánů G. B. Alliprandiho za účasti F. M. Kaňky. Historie piaristického gymnázia a filosofického ústavu, který byl přípravou na universitní studium, je zejména v 19. století spojena s mnoha známými jmény pedagogů i studentů (F. M. Klácel, J. E. Purkyně, J. Durdík, A. Sedláček, H. G. Schauer, A. Novák, Č. Jeřábek aj.).

Litomyšl je rodištěm skladatele Bedřicha Smetany, malíře Julia Mařáka i mnoha dalších osobností, které se proslavily především na poli umění a vědy. Smetanovo jméno je zde trvale připomínáno jednak památníkem v zámeckém pivovaru, jednak operním festivalem, pořádaném každoročně v areálu zámku.
Historické jádro Litomyšle je památkově chráněno od roku 1950; v roce 1965 tu byla vyhlášena Městská památková rezervace. Význam a hodnota nejcennější části MPR, zámeckého areálu, byly v roce 1999 potvrzeny zápisem na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Díky množství práce odvedené na rekonstrukci historických objektů získala Litomyšl titul Historické město roku 2000.

Současné město chce nadále rozvíjet všechny dobré tradice své minulosti a navazovat na ně i po vstupu do nového tisíciletí. Že tyto snahy snad neustrnou a nestanou se pouhou staromilskou fasádou zaručuje skutečnost, že Litomyšl díky přítomnosti řady škol zůstává městem mladých – městem studentů.

Soukromý zámek v Nových Hradech je jedinečná rokoková stavba vybudovaná v letech 1774 - 1777 hrabětem Jean-Antoine Harbuval de Chamaré ve stylu francouzských letních sídel podle stavebního  návrhu architekta Josefa Jägera. Pro svoji architektonickou čistotu a umístění v uměle vybudovaném přírodním areálu bývá celý zámecký komplex  nazýván "Malý Schönbrunn" či " České Versailles". Ucelený rokokový areál obsahuje vstupní bránu a francouzskou zahradu se správními budovami, špýchar a anglický park s pískovcovou křížovou cestou z r. 1767, vedoucí k pozůstatkům původního gotického hradu. Noví majitelé zámek zakoupili od restituentů v roce 1997 a od té doby prochází celý
areál rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací.

Od června 2001 je objekt přístupný veřejnosti - v přízemí zámku je otevřena zámecká galerie, na nádvoří byla nově vybudována rokoková zahrada se dvěma fontánami a otevřena zámecká restaurace a vinárna. Ve výstavbě je zámecký pension, rekonstrukcí prochází špýchar i další objekty v okolí zámku. V budoucnu by měl celý renovovaný zámecký komplex sloužit jako společenské, kulturní a turistické centrum a znovu nabýt pověsti jedné z nejvýznamnějších a nejatraktivnějších památek celého regionu.

Sdružení obcí Toulovcovy Maštale vzniklo v únoru roku 1999. Cílem sdružení je zajištění rozvoje regionu, především s důrazem na zaměstnanost a ochranu přírody.

Mikroregion má zeměpisnou šířku 12,5 km a zeměpisnou výšku 15 km. Celková plocha mikroregionu je 9639,77 hektarů.

Mikroregion sdružuje jedenáct obcí a rozkládá se na jedenadvaceti katastrálních území: Bor u Skutče, Budislav, Hluboká, Střítež, Jarošov, Leština, Doubravice, Dvořiště, Podhořany u Nových Hradů, Nová Ves u Jarošova, Nové Hrady, Mokrá Lhota, Perálec, Poříčí, Mladočov, Proseč, Paseky, Martinice, Záboří, Podměstí, Česká Rybná a Mířetín, Zderaz. Tyto obce jsou spolu od nepaměti úzce provázány. Občané jednotlivých obcí chodili do jedné školy, společně dojíždějí do zaměstnání, mají mezi sebou příbuzenské vztahy.

Většina obyvatel mikroregionu bydlí v sídlech do 1000 obyvatel, jedná se především o typické rodinné bydlení v rodinných domech nebo zemědělských usedlostech. Počet obyvatel k roku 1999 je 4840.

Venkovský prostor mikroregionu je zvýrazněn velkým podílem lesních pozemků. Zemědělská půda je ve velké většině ve vlastnictví velkého množství soukromých osob a obhospodařují ho zemědělská družstva nebo soukromě hospodařící rolníci.

Ve zmíněném mikroregionu se nacházejí přírodní rezervace Maštale, přírodní park Údolí Krounky a Novohradky a přírodní památka Pivnice.

Příroda, nacházející se na území obcí Maštale je krásná a neponičená civilizací. Rozmanité geologické podmínky v různých částech způsobili, že krajina nemá jednotný ráz, ale střídají se zde různé reliéfy povrchu a rozmanitá rostlinná skladba. Značná rozloha území nebyla postižena scelováním pozemků v období socialistické kolektivizace a zůstalo zde množství rozptýlené zeleně, která tvoří krajinu malebnou, vhodnou pro rekreaci a odpočinek.